Plechová huba 2015
Vážení a milý čtenáři,
myslím, že nadešel ten vhodný čas, abych naspal recenzi k Ultimátní degustační chilli akci pod názvem Plechová huba 2015, pořádanou v pražském klubu Futurum Této akce jsem se zúčastnil dne 17. listopadu a po urputném boji jsem, možná se štěstím, obsadil první místo. Dnes už od akce uběhlo více jak čtvrt roku, já se k recenzi dostávám teprve teď, možná proto, že až donedávna mi při každé vzpomínce na PH nabíhala husí kůže a lehce se mi opotilo čelo.
Plechová huba 2015
Rád bych Vám teď vypověděl, jak probíhal můj pekelný den, strávený ve společnosti chilli-gurmánů a jiných mně podobných chilli maniaků.
O samotné soutěži jsem věděl už několik let, ale nikdy jsem si nedokázal najít čas, abych mohl akci navštívit. V roce 2015, kdy už probíhal 7. ročník akce, se vesmírná konstelace nakonec slitovala a já jsem měl na Plechovku konečně celý den volno. Protože sám pěstuji chilli a vyrábím vlastní omáčky, moc mě zajímalo prostředí, ve kterém celá akce probíhá.
Od návštěvy jsem si sliboval především navázaní nových kontaktů s lidmi z komunity okolo chilli a také jsem chtěl zkusit nabídnout nějaké své omáčky a zkrátka dobře se pobavit při koukání na ty blázny na pódiu a možná ochutnat nějakou extrémně pálivou specialitku.
Když jsme s kamarádem dorazili do Futura, bylo nám řečeno, že 2 soutěžící odstoupili a kdo by prý měl zájem si zasoutěžit. Kamarád mě samozřejmě vyhecoval, abych si zasoutěžil a dokázal, že skutečně zvládnu sníst i hodně pálivé pokrmy.
Nenechal jsem se dlouho přemlouvat a za chvíli už jsem podepisoval nějaký papír, že vše podstupuji na vlastní nebezpečí a viděl koutkem oka, jak si pořadatelé něco špitají a chechtají se jak dvě školačky. Dostal jsem své soutěžní číslo a prý abych byl za 20 minut připraven soutěžit, takže můj původní plán se změnil, rychle jsem proběhl všechny vystavovatele, setkal se s pár kamarádů, kteří chtěli nějaké čerstvé chilli papričky, rozdal pár ochutnávek a za chvílí už jsem se šplhal na pódiumKdyž jsem zasedl mezi tu pekelnou 20 zjistil jsem, že více jak polovina soutěžního osazenstva jsou statní borečci, kteří vypadají, že si k snídani přikusují Morugy k párečkům s chlebem a začínal jsem přemýšlet do čeho jsem se to uvrtal. Dále jsem tam viděl pár rokerů/metaláků se zarytými pohledy ve tváři a nakonec nás bylo tak 5 „mlaďochů“ jako já. Celá tahle sestavička dávala tušit, že se ten den bude ve Futuru konat velká show a to nejen na pódiu, ale především na pánských záchodech 😉 a zázemí pro soutěžící, které bylo nahoře nad schody.Následuje seznam jednotlivých kol a toho co jsme v nich ochutnávali:
- Mystique – Limetko-borůvkový cupcake s papričkami Trinidad scorpion, Fatalii yellow a 7-pot yellow
- Habanero Balcani – Paprička Habanero plněná směsí balkánského sýru, syrečků a
česneku, naložená v oleji - Plechová huba 2015 – Limitovaná edice chilli omáčky se sekanými papričkami 7-pot
- Indické máslové kuře – Kuřecí maso, máslovo-rajčatová chilli omáčka s papričkou
Bhut jolokia - Pho-Bo-Tai – Tradiční vietnamská polévka s hovězím masem, zeleninou, směsí
papriček chinense a troškou extraktu 1,5 mil. SHU - Pekelný koráb – Plátek rohlíku, sýr Gouda, klobáska, omáčka Pain 100% a 1/2
papričky Trinidad scorpion Moruga - Damiánův kýbl neštěstí – Dle vylosování, od mlíčka do kávy po papričku Bhutlah
nebo extrakt Extreme prejudice 1,5 mil SHU - 7-pot Primo – Čerstvá paprička cca 1,5 mil. SHU
- Vindaloo carama – Extrémní podoba Indického kuřecího kari se směsí extrémních
papriček a extraktem 6,4 mil. SHU - Krev z ďáblova ocasu – Rajčatový džus s extraktem 6,4 mil. SHU
- Mad Dog 357 Scorpion– Chilli omáčka z papriček Trinidad scorpion Moruga
- Extreme prejudice – Extrakt 1,5 mil. SHU
- Biohazard – Extrakt 6 mil. SHU
- Extreme Biohazard – Extrakt 9 mil. SHU v papričce Trinidad scorpion Moruga –
(připravený produkt, ke kterému se ovšem soutěžící neprobojovali)
Všech 20 nás zůstalo až do 7 kola, tam to začalo být ošemetné pro ty co si vylosovali nějaké to peklíčko. Sám jsem si vytáhnul Bhutlah Brown a s radostí jsem jí slupnul jako malinu. V tuto chvíli už nás opustili někteří soutěžící s výmluvami, že si papričku schovají na semínka apod, nebo si prostě vytáhnuli něco tak pálivého, co by jinak dostali až ve finálových kolech. To se pak těžko dostává do finále, když Vám huba hoří už od 7. kola. Po tomto kole přešla soutěž do vyšších otáček. Do pusy jsme už nevzali nic co by mělo pod 1 mil. SHU. Co mi osobně moc nesedlo bylo např. jídlo číslo 10. Krev z ďáblova ocasu, uznejte sami, když má něco takové jméno a ještě Vás to leptá zevnitř, tak se Vám to moc pít nechce. Oproti tomu Kuře Vindaloo od Lakyho byla vyloženě lahůdka. Spousta lidí mi po soutěži říkalo, že nebyli schopni pozřít ani sousto tohoto jídla, mě ale přišlo jako velmi dobré a pálivostí by se dalo srovnat s hlavním jídlem z Hell menu v YamYamu na Vyšehradě. Od 10. kola už jídla ztratila svou pestrost a už šlo jenom o extraktové záležitosti. Bylo to zkrátka o tom komu první rupnou nervy, nebo břicho nebo střeva nebo se pozvrací. Do finálových kol nás šlo asi 6-7 a když jsem viděl jak ze všech kromě mě tečou proudy potu a slz, řekl jsem si, že domu přijdu s pohárem 😀 V tu chvíli když do sebe každé další kolo lejete více a více pálivé „čističe potrubí“, je to už spíš otázka vůle a motivace, než gurmánství. Každá další dávka Capsaicinu už Vašemu tělu neudělá zrovna dobře. I když ten pocit když se Vám v těle začne štěpit Capsaicin na další metabolity, všichni moc dobře známe. Člověk se cítí v Rauši a jede si na své vlně. Abych to zkrátil, tak do finále jsme se dostali 2 a před námi byla fingerfoodová lžička plná Biohazard extraktové omáčky o síle 6 mil. SHU. Člověku se to polykat nechce, protože se logicky bojí toho co bude následovat. Rozhodl jsem se do toho jít po hlavě a na jeden hlt jsem tam poslal celou lžičku. Konzistence omáčky byla taková olejovitá, do krku to vůbec nechtělo a chuť jestli se tomu tak dá říkat byla silně hořká. Pár sekund po spolknutí tohoto výtvoru jsem začal po celé sliznici cítit velmi silný tlak. Hrozně těžko se tento stav popisuje, je to jako by jste se posunuli za hranici pálivosti, kdy už Vás to ani nepálí, ale leptá. K mému štěstí můj soupeř po tomto kole hodil ručník do ringu a já tak nemusel chutnat 9 mil Biohazard nalitý do vydlabané Carolina Reaper, to si necháme až na tento ročník 😀
Po tom co byla soutěž ukončena, nechali nám pořadatelé 15 minut, abychom si v zákulisí odpočinuli. Polovina soutěžících se válela v křečích na zemi, nebo zvracela soutěžní kola. Mojí velkou chybou bylo, to že jsem nedbal na rady zkušených z minulých let. Odmítl jsem vyzvracet to co jsem snědl v předcházejících kolech. To mě poté stálo krušné chvilky, když soutěžní pokrmy procházely mým zažívacím traktem. Vše bylo o to zábavnější, že jsem hodinu po soutěži byl kupovat s Máti oblečení a v tu chvíli to na mě nejvíc přišlo. Málem jsem zkolaboval v kabinkách, když mi začal nabíhat stav, který jsem nikdy předtím nezažil. Celý jsem se opotil, naběhla mi husí kůže a začal mě bolet žaludek. Byl jsem tak intoxikovaný Capsaicinem, že když jsem šel na malou na záchod, pálilo to jako kdybych močil žiletky a když mi vytryskly slzy bolesti, tak ty pálily taky 😀
I přes tyto smíšené vzpomínky, které na vítězství v Plechové hubě 2015 mám, do toho letos půjdu znovu a uvidíme, třeba se dostanu zase až do finále a ochutnám 9 mil pochoutku.
Stay tuned
a
